Agresor x oběť

Dnes mě inspiroval jeden pán k zamyšlení nad AGRESOREM.                                                                      A tak jsem se zamyslela - kdo je to vlastně agresor? Asi se shodneme, že je to někdo, s kým se většinou vůbec nechceme setkat. Dokonce ani to slovo samé ve mě nepůsobí nic příjemného. Mohl by to být člověk (nebo i systém, skupina lidí apod.), který se snaží nás vehnat do jednání (rozhodnutí, emoce), které vyhovuje jemu, ALE ničí nás. A k tomuto použije nátlak = AGRESIVITU. Představte si, že tu jsou skutečně jedinci, kteří vyhledávají boje a násilí a po všem, co zavání DOBREM, šlapou ocelovou botou. Agresivitu CHTĚJÍ. Možnost ublížit vám, vyvýšit se nad vás, uplatnit své mocenské choutky, zahánět slabší do kouta - je vysloveně BAVÍ. Moji drazí - s tím v tomto světě musíme počítat. ALE NESMÍME SE HO BÁT. Zlo je hnusné, ALE DOBRO je mnohonásobně mocnější a každý paprsek DOBRA má milionkrát větší průraznost než zlo. Vyvstává otázka: "K čemu nám tedy vlastně jsou agresivní jedinci?" Ti tu nejsou proto, aby nás pouze štvali a zaháněli do úzkých či obírali o poslední zbytky naší sebeúcty. Ti tu jsou proto abychom si skrze ně UJASNILI *CO MÁ V ŽIVOTĚ HODNOTU*CO SKUTEČNĚ CHCEME*A JAK UMÍME NASTAVOVAT SVÉ HRANICE*a že ZLU NESMÍME PODLÉHAT. Znovu připomínám, že DOBRO je nepředstavitelně mocnější než zlo. Proto tu pro každého z nás vyvstává důležitý ÚKOL: Prozkoumejme se. Rozhlédněme se ve svém životě. Máme POVINNOST SAMI ZA SEBE vycházet ze svých pochybení a opravovat je. Týkají se toho 2 Vesmírné zákony. Zák.č. 4 - PRÁVO JEDNOHO ČLOVĚKA KONČÍ TAM, KDE ZAČÍNÁ PRÁVO ČLOVĚKA DRUHÉHO. Zák.č. 5 -KDYKOLIV NEŽIJI SVOBODU(dobro), ŽIJI PÝCHU (zlo, nátlak) Můžeme z toho tedy vyvodit závěr, že pokud budeme DOVOLOVAT agresorům, aby narušovali naše hranice, pak se podílíme na generování zla stejně jako agresor. A přes to, že se v tu chvíli nacházíme v roli "OBĚTI", není to pro nás žádnou ctností ani omluvou. Pokud ke ZLU svým postojem (oběti) říkám ANO, pak se zlem nejen souhlasím, ale rovněž ho umožňuji. A je z toho cesta ven? ANO...JE.A velice příjemné je zjištění, že nemusíme jít nikam demonstrovat do ulic a nechat se bít či stříkat na sebe ledovou vodu. Bohatě postačí, když si v SOBĚ UJASNÍME SVÉ HRANICE A PAK NA NICH TRVÁME. Nikdo vás nemůže donutit říci ANO, když vy máte v sobě NE. Jste to jen VY sami, kdo to může dovolit. A pokud máte pocit, že to nedokážete...že je to nad vaše síly...že ten agresor je mocnější....pak si rychle VZPOMEŇTE, že jediný záblesk DOBRA je mnohem průraznější, než zlo samo. Ta změna musí nastat v nás UVNITŘ. A pokud se ke ZLU otočíme ZÁDY, otevře se před námi nová dimenze...nový prostor, který bude pouze náš. Možná se ke zlu budeme muset otáčet zády opakovaně...ale rozhodující je v tom vytrvat, až se z toho stane ZVYK a DOBRÉ věci se uskuteční. Pokud to jednou OKUSÍTE, pak už navždy budete znát tu chuť....chuť DOBRA.